Ahoj, jmenuji se Marek Stehlík, jsem zakladatelem Lezeckých kurzů Brno. Lezení je pro mně srdcem. Nejkrásnější zážitky mám právě z lezení, ale to ne pouze díky samotnému lezení, ale i díky skvělé komunitě, v lezeckém světě je. Kdysi jsem i závodil a podroboval se tvrdým tréninkovým i dietním programům, abych tak zvedl své fyzické schopnosti. Ale kvůli pozdnímu začátku s lezením jsem již nebyl schopen dosáhnout tak skvělé formy, aby jsem se vyrovnal naší lezecké špičce. Nyní již lezu hlavně pro zábavu, i když občas rád zkusím nějakou z opravdu těžkých cest. Zkušenosti které jsem po dobu mé praxe získal, nyní předávám svým klientům. Krom samotné metodiky, bez které by bezpečně lézt nebylo možné, předávám své zkušenosti v technice lezení i samotném tréninku. Trénuji jak normální lidi, kteří se pouze chtějí zlepšit, tak i závodníky, pro které je zlepšení důležité i z důvodů sponzorů. Mimo to jsem Hlavní stavěč na Lezecké stěně Hudy v Brně, takže mé cesty možná znáte. 

Aahoj, jsem Šárča. Narodila jsem se do lezecké rodiny, takže stěny a skály byly vždy můj domov. Myslím si, že lezení není jen koníček, ale způsob života. Práce s dětmi mně již spoustu let baví, od třinácti let jsem skatský vedoucí a vedoucí na skautským táboře, již druhým rokem jsem vedoucí v horolezeckém oddílu Lezčata a od šestnácti let mám praxi na Brněnských školách. Z dalších sportů mě baví túry, inline bruslení a sbowboarding.

Ahoj, jmenuji se Terka. Vyrostla jsem uprostřed lesa a většinu času jsem strávila se svým tátou pod skalami či v horách a to jak v létě, tak i v zimě. Za sportem jsem se vydala na střední školu do Brna, abych mohla více trénovat judo, ke kterému mě zase vedla od mala mamka. Zůstala jsem tu, začala studovat medicínu, která mě baví a jednou bych se ráda věnovala dětskému lékařství. Od knih však vždy ráda vyrážím do přírody. Na kole nebo pěšky, nejlépe do hor. Oblíbila jsem si vícedélkové lezení, kde můžu dolézt na vrchol a rozhlédnout se do krajiny z jiné perspektivy. V zimě se každou volnou chvíli procházím s taťkou po Rakouských kopečkách na skialpech. Svou lásku k přírodě a sportu chci předávat dál i těm nejmenším. Tak jak ji rodiče předali mně.

Ahoj :) moje jméno je Bára. Lezla jsem od pěti let, díky své úžasné mámě a bohužel někdy v záchvěvu první puberty jsem přestala. K lezení se vracím asi poslední 2 roky a miluju to! :) Miluji jak pohyb jako takový, proto mám ráda lezení na umělé stěně, ale samozřejmě nic nepřekoná dotek opravdové skály a opravdový pohyb přirozeným terénem. Pro mě je to celé jako kouzlo. Lezení je pro mě taková terapie, meditace.. Člověk se v daný moment musí soustředit jen na to jedno.. na svůj pohyb a tělo, na přítomný okamžik a to je v dnešní době velmi vzácná schopnost, která se mně osobně daří právě při lezení a nebo canyoningu, který je další mou velkou láskou ze světa outdooru :). Moc ráda se o tohle vše dělím s jakoukoli bytostí, která o to projeví zájem :) Sdílet něco, co milujete, je to nejkrásnější a člověk tak potkává spoustu přátel na celý život. :)

Jmenuji se Petra Komárková, přátelé mi říkají Peťa. K lezení jsem se dostala přes kamarády, nejdřív na umělé stěně, potom skalkách, a díky absolvování horoškoly v lezeckém oddílu VHS Brno jsem si zkusila lezení v horách, v létě i zimě. S přestávkami lezu 7 let. Krom lezení, ráda chodím po horách, běhám, jezdím na kole, občas si zahraju beach volejbal nebo badminton. Zkrátka jsem nadšená pro každou sportovní aktivitu a když jsou do ní zapojeny děti, tak o to víc :-). Ráda se obklopuji dětmi, předávám své zkušenosti a motivuji je ke sportu

Ahoj jmenuji se Radek a popolejzat jsem začal v roce 2015. A protože mi bylo smutno, přidal jsem se v roce 2017 k veselé sebrance horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno. Pod křídly neohrožených instruktorů jsem prošel výcvikem nováčků. Zamiloval jsem si lezení s přáteli na skalách a večerní vyprávění historek u praskajícího ohně nebo někde v hospůdce. Co ti budu povídat, obrátilo mi to život naruby a z volnočasové kratochvíle se stal životní styl. Poznal jsem spoustu úžasných lidí a nových přátel. Chceš taky zažít ten pocit, kdy se po výstupu na vrchol skalní věže zhluboka nadechneš, rozhlídneš se do kraje a řekneš si, že ten život není zas až tak zlý ? Tak pojď lézt !